Vyšehrad

Vyšehrad, ležící na pravém břehu Vltavy patří k nejpamátnější části Prahy, která je opředena mnoha pověstmi. V jedné z nich odtud kněžna Libuše předpověděla slávu a založení města Prahy.

Říká se: ...Dopadá sem velmi silný proud bílé pozitivní kosmické energie...

Podle nálezů, byl Vyšehrad osídlen již ve třetím tisíciletí před n.l.. Za Boleslava II.(967 - 999), Boleslava III.(999 - 1003) a Jaromíra (1004 - 1014), se ve zdejší mincovně razily stříbrné denáry, kterých bylo 32 typů. Přemyslovské hradiště mělo knížecí palác s kamennými a dřevěnými domy a kolem valové opevnění. Z tohoto údobí pocházejí základy předrománské církevní stavby ve tvaru kříže, pravděpodobně s hranolovou věží. Byly odhaleny v r. 1968, pod základy raně románské baziliky Sv. Vavřince. Ta bývala zřejmě farním kostelem. Zachovaly se i reliéfní dlaždice, nejstarší v západoslovanské kulturní oblasti. Kostel byl pravděpodobně zničen kolem r. 1420, v době husitského revolučního hnutí. V průběhu 15. století byl přebudován na kanovnický dům.

Vyšehrad střežil hlavní vltavský brod, tj. cestu přes Vltavu (přibližně u dnešního Mánesova mostu). V r. 1003 - 1004 v době okupace Čech a Moravy polskými vojáky Boleslava Chrabrého, Vyšehrad vzdoroval obležení a zůstal nedobyt. V r. 1004 byl z Vyšehradu dán signál zvoněním zvonů, k vyhnání Poláků z Pražského hradu a z Čech. Vyšehrad býval i hlavním panovnickým sídlem. V letech 1061 - 1092, byl sídlem prvního českého krále Vratislava II., který zde v r. 1070 založil kapitulu u baziliky Sv. Petra a Pavla, kterou bohatě vybavil, majetkově zabezpečil a podřídil, nikoli svému bratru, pražskému biskupovi, ale rovnou papeži v Římě. Se svým bratrem se nesnášel a bylo mu na obtíž se s ním i jen vídat. Proto učinil svým hlavním sídlem Vyšehrad, který pak celý život hýčkal a opečovával.

Říká se: ...že kníže Vratislav osobně nanosil 12 nůší kamene do základů na stavbu chrámu...

Původní opevnění bylo nahrazeno zděnou románskou hradbou. Když v r. 1062 král Vratislav zemřel, byl pochován v kostele Sv. Petra a Pavla. Panovnickým sídlem a centrem státu zůstal Vyšehrad do doby vlády jeho syna Soběslava I.(r. 1125 - 1140). Po té bylo přeneseno sídlo panovníků na Pražský Hrad. V r. 1316 vyšehradský probošt Petr z Aspeltu pokřtil syna poslední přemyslovské královny Elišky. Dostal jméno po zemském patronovi Václav, a později přijal jméno Karel IV.. Na Vyšehradě, v domě svého nevlastního bratra, vyšehradského probošta Jana III. Volka, zemřela r.1330 královna Eliška.

Vyšehrad byl upravován a přestavován nejvíce za vlády Karla IV.. Již v r. 1345 Karel IV., jako moravský markrabí, sepsal nový korunovační zákon, v němž určil Vyšehradu velmi významnou úlohu. Právě sem, musel každý nový král v předvečer korunovace dojít pěšky. Zde mu byly ukázány lýčené střevíce a zavěšena na ramena mošna na znamení toho, že pochází z prostého rodu legendárního Přemysla Oráče. V letech 1348 - 1350 bylo upraveno opevnění a následně spojeno s opevněním Nového Města. V této kamenné pevnosti byl postaven Karlův královský palác s domy pro čeleď a škola. Důležitý byl i kamenný vodovod, který přiváděl vodu od kostela Sv. Pankráce a z dnešní Jezerky v Michli. Touto vodou se mimo jiné zavlažovaly i vinice kolem Vyšehradu. Po r. 1364 se přestavoval chrám Sv. Petra a Pavla (Dále byl přestavován v 15. století, v 16. století, v 17. století, a v r. 1678. V první polovině 18. století, byla nahrazena gotická klenba klenbou barokní a vzniklo barokní průčelí. V r. 1885 byl chrám zregotizován). V r. 1378 po smrti Karla IV., byl jeho pohřební průvod zahájen právě na Vyšehradě.

Dne 1.listopadu 1420, došlo k vyplenění Vyšehradu, po bitvě mezi křižáckou armádou císaře Zikmunda a husity. V této době byly téměř všechny stavby zničeny. Po r. 1450 byla na Vyšehradě i v podhradí rozdána zdarma stavební místa a tím došlo k jeho dosídlení. Po bitvě na Bílé hoře, v letech 1621 - 1624, se Vyšehrad stal průchodištěm vojenských posádek obou válčících stran. Po válce došlo na příkaz císaře Ferdinand II. k opravě hradeb nejen na Pražském hradě, ale i na Vyšehradě. Staré se zpevňovaly a budovaly se nové. Práce na renovaci vyšehradského hradebního systému vedl Hans Pohl z Punsonu.Tam kde terén neposkytoval přirozenou ochranu hory, byly zhotoveny bastionové hliněné násypy. Od r. 1631 byl Vyšehrad využíván jako velké skladiště střelného prachu a dalšího vojenského materiálu. V r. 1639 byl částěčně poškozen dělostřeleckou palbou Švédů z Pankrácké stráně. Znovu pak v r. 1648, kdy Švédové hradby s objekty Vyšehradu soustředěně bombardovaly a ničily. Po válce se v Čechách mělo zbudovat 7 pevností, z toho v Praze dvě a jedna z nich právě na Vyšehradě. Dokumentace byla hotová r. 1650. V r. 1653 císař Ferdinand III. nařídil vybudovat vyšehradskou citadelu, dle projektu J. Priamiho. Obyvatelé byli vystěhováni a zástavba zlikvidována. Do r. 1678 získal obvodový plášť pevnosti zhruba dnešní podobu. Tato mohutná citadela je pětiúhlová s nárožními bastióny. Ze tří bran je nejhodnotnější raně barokní Leopoldova brána z r. 1670. Je členěna pilastry a štítem s tesanými znakovými kartušemi od Giovanniho Battisty Allia. V r. 1741 byl Vyšehrad obsazen Francouzi, kteří vylepšili opevnění a postavili kasematy. V r. 1744 získali barokní pevnost na čas Prusové. V r.1764 byla postavena kaple P. Marie Šancovské. V letech 1841 - 1842 se budovala Cihelná brána. V r. 1872 se stavělo nové probošství, a v letech 1877 - 1879 nové děkanství, podle projektů profesora Josefa Niklase. Vyšehradská vojenská pevnost byla zrušena v r. 1911.

Kostel se přestavoval v letech 1885 - 1902 podle architekta Josefa Mockera. Od roku 1889 do 1908 se budoval Slavín podle projektu architekta Antonína Wiehla, se sochou genia vlasti od Josefa Maudra, z daru mecenáše Petra Fischera. Postupně se stavěly arkády na severní a východní straně hřbitova. V r.1915 byly dokončeny západní části arkád pod vedením architekta Josefa Sakaře a v r.1929 byla provedena vnitřní kamenická a mosaiková výzdoba Slavína. Na Slavíně jsou pochovány nejvýznamnější osobnosti české kultury od začátku 19. století do současnosti.

V sadech jsou umístěny různé sochy. Od Václava Myslbeka z let 1889 - 1897 je to Lumír a píseň, Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj, které sem byly přeneseny z Palackého mostu. Od Jana Jířího Bendla je to z r. 1678, jezdecká socha Sv. Václava. Její originál byl původně na Václavském náměstí. U chrámu leží 3 kusy velkého sloupu.


Říká se: ...jistý vyšehradský kněz se vsadil s ďáblem, že odslouží mši dříve, nežli on, pekelník, přinese jeden sloup z chrámu Sv. Petra v Římě. Sv. Petr však knězi pomohl a zdržel ďábla tím, že ho 3x srazil se sloupem do moře. Čert dorazil na Vyšehrad v momentě, kdy kněz mši dokončil. Ze vzteku shodil sloup na zem, právě nad chrámem, prorazil jím klenbu a rozbil ho uprostřed na tři části....V r. 1665 byla pravost legendy zcela bezpečně prokázána přímo z Říma...

Adresa: Vyšehrad, Praha 4